Zimní galeje, dlouhé, těžké ale někdy i zábavné
Ta začala několik týdnů po konci sezóny 2017. Bylo třeba na chvíli zapomenout na běh fyzicky i psychicky. Červená kontrolka odpočinku mi blikala už hodně vztekle. Za celý rok toho už bylo dost. Pomyslným mávnutím praporku na startu přípravy byl nakonec Taxis o kterém vám píši zde. Takové uvolněné pozávodění.
Jak přišel sníh začal jsem využívat běžky a střídal je s běháním. Hlavně o víkendech jsem brzo ráno ujížděl do Bedřichova, abych v 6 ráno stál ve stopě a užil si prázdné hory a východ slunce. Na parkoviště jsem se vracel, když už byl štrůdl lidí ze stadionu až na Hřebínek. Nebylo nouze o zajímavé momenty. Jako třeba závod s rolbou, kdy jsem za ní uháněl ze stadionu až na Kristiánov v háku. Nebo 15cm nového sněhu v neprošlapané stopě. No nepojdete přece domů, když tam zrovna není „manžestr“. Zapomenuté brýle při sněžení. Zmrzlá voda na pití na Knajpě. Došlé baterky v hodinkách -> chyběl záznam tréninku. To je jako kdyby nikde nebyl. Ale taky velký mráz, kdy jsem šátek z pusy sundával lámáním v autě. Zabloudění v mlze a sněžení. Kdy jsem si po pár kilometrech nasvícené bílé stopy říkal, že už bych měl dávno asi stoupat. A já byl někde v řiti. Zkoušel jsem někdy na běžky i v týdnu. Ale to znamenalo být ve stopě už v 5 ráno a dřív. Neb jsem musel pak nejpozději v 7 vyrazit do Prahy do práce. No neber to vstávat před čtvrtou, abych nabíral kondici a pak usínal na dálnici při cestě do práce.
Prvních pár dní soustředění bylo v plánu do Harrachova. Běžky jsem si ale moc neužil. Zato běhání po horách bylo dost. Ono nasadit Icebug PYTHO BugRib s hroty a vyrazit na tvrdou zasněženou trasu je vážně luxusní zážitek. Nikde nikdo okolo celého Harrachova a vymůžete jen běžet a hltat výškové metry. Celé to zakončíte 5ti kilometrovým seběhem na chatu. To i těch 20km vám pak vkouzlí úsměv. To jsou první 4 dny v horách. Následují 2 dny v civilizaci a přichází první závodní trénink. Winter Spartan v Liberci. Tam jsem byl ovšem řádně vypnutý. Žadný kopec, žádný schod, žadné převýšení mi nechutnalo. Ale i přes nohy z modelíny jsem si to „doručkoval“ na třetí místo. Což je super.
Hned po SR víkendu, jsem měl pár dní tréninků doma. Načež jsme vyrazili tentokrát s týmem SWEEP OCRA CZ ELITE TEAM na druhou stranu republiky do Krušných hor. Kde byl Winter Predator race. Pár dní soustřední zakončené závodním víkendem. Hned první den na běžkách v neupravené stopě a návštěvě festivalky mi začíná vypínat. Stylové uvítání na soustředění, když první den padám na hubu. Další dny už brázdíme německou stranu, kde mají o poznání mnohem lepší trasy a hlavně upravené. Pro zpříjemnění si střihneme na běžkách třebas sjezdovku, abychom to pro velký úspěch obrátili a šli po ní zpět i do kopce. Samotný závod byl jen dalším tréninkem zpříjemněný překážkami. První den drilu v hlubokém sněhu, kdy jsme si museli v elitní vlně trať prošlapat bylo trochu peklo. Druhý den na Brutalu bylo včerejší peklo jak rajská zahrada. Běžet po vyšlapané části, bylo jak procházka parkem. Jenže stejně jako včera přišla část závodu, kdy jsme si museli značnou část trati prošlapat. Únava se začala docela zažírat. Z obou závodů jsem bral 5té místo v Elitní kategorii. Někteří borci taktizovali a brali si pozdější vlny, aby pak mohli zaplavit FB, jak to natřeli všem včetně elitáků. Za tohle jsem rád, že kategorie elite je oddělaná od ostatních. A tím mají všichni „stejné“ podmínky na trati. Až se jaro zeptá v čem jak jsem běhal v zimě….
Po krátkém odpočinku zapínám běžkový pohon a nabírám kurz na další puntík v zimním kalendáři. Tím puntíkem je Jizerská 30 na běžkách. Opět jsem se snažil využít každou příležitost, abych se postavil do stopy a najezdil co nejvíce kilometrů před závodem. Počasí vyšlo parádně. Před závodem jsem se byl rozběhat. V hadrech od Sweep Sport a Animách od Icebgu jsem si připadal jak páv. …do doby než mi to uklouzlo na ledu a já se vyválel v bahně. Pobavená skupinka poláků tleská a já sklízím první aplaus dne. Závod jako takový jsem jel na osobák. Už od samého začátku jsem se cítil silně. Každé stoupání jsem si užíval a na Rozmezí jsem už byl ze své druhé vlny sám. Postupně jsem začínal sklízet elitní závodníky, jak maliny a mířil jsem osobákem. Ani poslední třetina závodu žádnou krizi nepřinesla. S přibývajícími diváky se začalo i lépe závodit. Nakonec krásný závod v osobáku 1:45.
Poslední tréninkovou zastávkou, která nesla označení závodu. Byl Gladiator night v Josefově. Toho dne druhá tréninková fáze dopadla na výbornou a beru první místo.
Tréninkový deníček mi trenér Honza Pernica pomalu začíná prokládat rychlejším během, abych probudil tu růženku v nohách. Hlavní objem je zamnou, teď mám upřené oči na silniční test na 10km v Pečkách. Se zimní částí přípravy jsem spokojený, po několika letech proběhla bez zranění. Bez omezení a sám jsem plný očekávání, jak co z té běžecké kuchařky trenér uvaří. Začneme pomalu zrychlovat.
Sezónu otevřu na Sardinii na Tough race (3k+10k) a generálkou na Toughest Mälmo bude tradičně v Plzni na Predator Race Run.
Technické okénko:
Většinu zimní přípravy jsem oběhal v Animách. Pokud byl sníh,led nebo zmrzlo. Tak jsem obouval PYTHO a to byla jistota. Na PR do Klíůnovce jsem si vezl SPIRIT OLX a Spartana odběhl v Zealech. Zimní závody mají jedno velké plus. Končíte v čistých botech.
Nejčastějším a nejvyhledávanějším nápojem je TEPLÝ Enervit R2 regenerační drink. _Skoro každý tréninik končil seancí na teplou termoskou. Na závodech hlavně na PR mě nad vodou drželi gely Enervitene.
Není špatné počasí, je jen špatné oblečení. A pokud máte to od SweepSport. Nemusíte mít strach že vám bude zima. Díky tomu jsem nemusel nijak experimentovat a spoléhal na to co mám. V mrazech dvě vrstvy (dlouhý rukav + krátky) a bunda. Na krk šátek a kalhoty s neprofukem zpředu.
Na MetaXtren. došlo snad obden. Uvolnění smavů, masáž a regenrace. Nutnost a odměna pro nohy!
Každý druhý týden jsem pak trávil u Romana Karpíška, který se staral o mé nohy a záda. Že by se semnou nudil se řici vážně nedá.