Poslední týden přinesl hned několik zajímavých věcí s velkým finále na konec.

O víkendu jsem se krásně proběhl Českým Rájem. Vymetl jsem známé i neznámé cestičky v okolí hradu Kost. Extra kopce to nejsou ale zvlněné to bylo, né že ne. Trasa měla lehce přes 17km a nejpříjemnější na tom bylo, že jsem nemusel nikam zajíždět autem. Jen nazout boty a vyrazit z baráku.  Byl to zároveň poslední trénink z cyklu, který mám před PALESTRA – Kbelská desítka, kde se ukáže jarní forma neforma.

Na tentýž víkend, den nedělní jsem byl domluven s Danem z MSD na focení. Ač domlouvání trvalo několik měsíců, tak čekání se více než vydařilo(čti stálo to za to). Vzal jsem prcka a Danču a nabrali jsme směr les. Jen nevím jak to ty „modelky“ při focení dělají, ale já musel běhat ze stráně na stráň. Skákat přes klády, přeskakovat kameny a párkrát se rozsekat. A nakonec skoro hledat kočárek, protože jsme šli, fotili, šli a zapomněli, že kočárek na zapískání nepřiběhne. Myslím, že výsledek bude stát určitě za to, protože místa jsme měli fantastická v čele s výborným fotografem. Co taky jiného v Ráji, že?

 

 

Celé završení však bylo dneska, když jsem přijel na oblíbené tréninkové místo, kde jsou Zátopkovy okruhy bylo tam asi 10cm sněhu. Naprosto fantastické. Zbožňuju běhání ve sněhu, ale tohle byl prostě jiný level. Všechno totálně bílé, nikde ani stopa. Přes cesty se nakláněly stromy. Jenž vytvářely neopakovatelný pohled a někdy i neprostupnou bariéru. Střihl jsem si tempový trénink a užíval si každý křupající sněhový krok. Kdybych mohl běhám tam celý den. Pytha od Icebugu čisté od sněhu jak slovo boží. Jen já, les, moje stopy, sem tam srnka, sem tam zajíc…prostě pohádka.

Trošku mě z té pohádky rušilo lámání stromů. Už při běhu jsem zaregistroval jak spadla větev s mokrým sněhem. Naštěstí jsem to udržel a nenadělal jsem si do kalhot. Pak znovu, když jsem se procházel po jednom úseku. To bylo docela blízko. I přes to, že jsem byl zadýchaný, jsem nedýchal, když asi 10m od vás padá strom. To už textil dostal první čárkový kód. Začal jsem pak myslet na auto, které jsem parkoval taky u stromů. Když jsem k němu doběhl tak bylo celé, bez stromové výzdoby. Ale jak jsem se blížil, začala praskat větev a posléze celý strom. A ono ejhle bylo to kousek od auta. To jsem si nadělal podruhé a bylo na čase okamžitě nasednout do auta, strečink nestrečink a vyrazit se přebalit do práce.

 

Ale nemělo to chybu..prostě sněhová romance.