Liberec a Spartan Race. Lokalita a závod, které pro mě neoddělitelně patří k sobě. Startoval jsem tu už v roce 2014. V další roce jsem se tu odrazil na MS Spartan Race v Kalifornii. Loni jsem tu byl taky, ale jako divák. Letos to krásně zapadlo do plánů, tak proč ne. 

Proč je to ovšem ještě speciálnější? Hlavně proto, že je to pro mě závod téměř na domácí půdě. Mám to kousek domů. V zimě sem jezdím trénovat. Opravdu tedy nebylo nad čím se rozmýšlet. Když jsem dorazil do festivalky.  Míjel jsem spoustu skřehlých lidí.  Plouží se, nepřítomně koukají, schouleni hledající každý kousek tepla. Došlo mi to. Však včera tu byl Beast. S velkým předstihem si prohlížím okolí a snažím se trochu zahřát v tom sychravém ránu.  

Přicházím na start a vidím spoustu známých tváří. Jo aha, ona je to finále SPRINT série. No tak to se bude pěkně upalovat. Překvapivě to semnou moc nehne, vlastně vůbec. Vidím svůj závod, svou trať. Nic moc okolo.  Poslední vteřiny, dýmovnice a celá elitní vlna se dává do pohybu. Přes úvodní kopeček a následný seběh se usídlím někde mezi třetím a pátým místem. Čelní řady ještě více prořídnou při kopečku ven z festivalky. Vedení si od začátku rezervoval Kuba Haviarik spolu s nějakým maďarem. Do kopce při výběhu z festivalky nás doběhne Peter Žiška. S Ríšou Hynkem se mu věšíme na záda a tak různě se střídáme. Přes pár úvodních překážek nás přivítá bahníčko. Pak už jen pěkným úsekem v lese doběhneme k vodě. Mnoho historek, ze včera vyprávělo o dlouhém a ledovém plavání. Mohu potvrdit. Na vydýchání to moc není, když ta ledová voda vám nedovolí se ani nadýchnout. Plaveme na druhý břeh a já tuším, že tohle nebude moje silná stránka. Dostávám celkem na prdel. Už abych byl u memory testu ven z vody. Vůbec mi to neplave. Styl paní Radová není něco, čím bych tu oslovil davy. Kód je v pohodě a šup do vody. Tady dostanu na prdel ještě víc a propadnu se někam na 8. místo. Všem to plave víc, je já plavu asi na místě nebo dozadu na znak. Z vody vyběhnu, jak Robocop ve „strojovém“ tempu. Trasa nás opět vodí po pěkných cestičkách lesem. Za chvíli se objeví „A monkey“. Chlapci si dávají svou prví dávku Angličáku na potlačení chladu. Trubky kluzké leč čitelné a zvoním. Můžu nahánět borce v oranžové šusťákovce. Toho vymažu v kopečku, který mu moc nechutná. Další už je Richard. Jen je trochu dál, než je zdrávo. Pouštím se do stíhačky, neb do cíle ještě daleko. Na šplhu se trochu leknu, pač na mě někdo křičím jménem dost nahlas. Udělal jsem snad něco špatně, nebo jen tak vehementně fandi? Jdu dál láno odzvoněno. Balance i herkulův nákup na laně je dávačka. Vítá nás oštěp. Místo, kde se láme závod. A vidím, že se tu Richard oddává anglickým radovánkám. Beru oštěp, házím, trefuji a mažu na další překážky skrze festivalku. Multirig je na pohodu. Nějaké tahání vaničky s pytlem je taky easy. Následný okruh s pytlem písku na zádech po louce je za odměnu. Vidím před sebou už jen Petera a Jakuba, takže držím třetí místo. Už je odříkat básničku písmen a hurá pod vodu, na kluzkou stěnu a je tu finále přes stěnu, ohníček a finish.

Rychlé, svižné a brzo hotové. Třetí flek po dlouhé době potěší. Nohy svěží a překážky s jistotou. Vyšlo i počasí. Bylo totiž totálně hnusně a bahno. A to se mi libí. Velmi to klouzalo, ale to mým ZEAL3 od ICEBUG dělá jedině dobře. Posedím si chvíli s banánem v cíli a povídám si s Richardem. Kromě něho ovšem dlouho nikdo neběží.  Tak šup se rychle převléknout.

Na závěr sezóny to byl můj první CEU Spartan a zároveň čtvrtý Sparťanský závod tady v Liberci. S jistotou můžu říci, že se mi líbil nejvíce. Trať byla nápaditá a protnutí festivalky závodní trasou bylo výborné. V zázemí nic nechybělo i přes déšť. Třešničkou na dortu byl servis od MobilníFyzioterapie. Tak jak jsem Spartana vynechával a nebyl ani na mé oblíbené Litovli. Musím říci, že posun dopředu je znát. Snad se brzo zase na nějakém SR závodě uvidíme. 3. místo ve finále CEU Sprint série je velké povzbuzení.

Za týden generálka před MS OCR v Kodani na Toughest.  

Technické okénko:

Obutí i vzhledem k počasí a zákazu hřebů je jasné –  Zealy3 od Icebug. 

Na startu jsem si vzal  jeden gel . Po závodě klasika R2 regenerační drink, který si neodpustím. 

Oblečen již tradičně do značky SweepSport. Bez kopresek a bez pomocných rukavic na překážky. 

Po závodě se docela hodil červený krémem od MetaXtrenu.