Když se řekne Taxis vybaví se mi jeden podzimní víkend, kdy sleduji Velkou Pardubickou a s napětím koukám, jak si všichni poradí s jedním z nejtěžších dostihů u nás.

Koně jinak vůbec nesleduji, ale tenhle závod je pro mě úplně magický.  V tom vyběhne informace, že se tam poběží OCR závod a vy víte, že tam prostě musíte být. I když termín je úplně mimo sezónu a těch proti by se našlo mnohem víc. Ale řekněte, že ten taxis nezkusíte…

A tak se stane, že jednoho listopadového rána se vám kouří od pusy a koukáte na rozestavěné překážky po trati, která kopíruje kurz Velké Pardubické. Zima, nevlídno a nohy v úsporném režimu. Co já tady dneska budu předvádět vážně netuším. Stihnu se akorát proběhnout a okouknout, jak vypadá oranice po mrazu. Přesně jak jsem čekal. Zmrzlé a rozdupané. Úplně ideální příležitost, jak si otevřít kotník jako konzervu. Moc času na okounění není a už nás svolávají do startovních boxů. Jak hřebečkové a klisničky lezeme do kojí a čekáme až se nám dveře otevřou.  Zaryji svá Icebug kopyta do trávy a vyrážím poměrně ladně k první překážce se zvedáním sudu. Hned potom se ptá proutěná překážka, jestli umíme skákat. Zdá se, že někdo umí a někdo má kurz přelézání. Pobízím svého hřebečka, ale ten mi posílá signál do slabin, že bych se měl rozhodně uklidnit. A tak si dál ladně přeskáčeme nějaký ten val. Naložíme si pneumatiky a cváláme dál.

[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“42″ exclusions=“467,468,470″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_slideshow“ gallery_width=“600″ gallery_height=“400″ cycle_effect=“blindX“ cycle_interval=“7″ show_thumbnail_link=“1″ thumbnail_link_text=“[Ukázat náhledy]“ order_by=“sortorder“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″]

Sem tam přijde běžecké vyrušení v podobě živého plotu nebo jiné dostihové srandičky. Když je ale tenhle plůtek asi pátý v řadě už se mi moc nechce a nejraději bych se šel napást opodál ke stánku. Aby toho nebylo málo přichází ke slovu i oranice. Ideální stopa neexistuje. Kopýtka drží avšak v hlavě mi bliká vykřičník, abych si nic neudělal.  Přeskáču bez ztráty podkovy a blížím se k prvním OCR překážkám. Vidím, jak přede mnou bojuje Adam Toth na kolíkách a cítím šanci, nebo je vůně kolbásy? V tom mě ale přejede rychlík jménem Lukáš Novák. Netuším jak rychle ty přeletěl kolíky ale jisté je, že mizí dál. Další srandy jako ručkovačky atd jsou v pohodě. Co ovšem čert nechtěl, tohle míchání pořadím mě poslalo do sprinterské hry o třetí místo. Různě se teď předbíháme s Lukášem nebo Adamem. Doufám, že je nějaká překážka vyautuje a budu mít cestu do cíle lemovanou červeným kobercem. Ale hendikepy jsou tu tak blbé, že je jedno jestli jde člověk překážku nebo hendikep. Něco je možná i rychlejší.  Trasa se klikatí, když z čista jasna se před námi objeví náběhová rampa a TAXIS. Radostně zařehtám a bez přemýšlení vybíhám a skáču. To je tak velké, že není vidět kam skáču. Letím přes křoví, vidím pytle s dopadem, které ale pomalu mizí a naopak tráva se blíží blíž a blíž. Zadní běhy dopadají na kraj pytle a já se už dokutálím dál po trávě. Vyskočím znovu na nohy a na svých Icebug kopýtkách běžím dál vstříc všem vodním příkopům a jiným nástrahám.

Adam už je kdesi v dálce před námi a já naháním Lukáše, který je na čtvrtém místě.  Jako dar z nebe se v trávě objeví koule, kterou musíme hodit za čáru. A to právě Lukáš nedává a cválá na hendikep. Mě se daří kuličku hodit za čáry a měníme si s Lukášem místo. Do cíle už toho moc neschází. I když se mi na jednou stranu chce závodit. Tak na druhou to zas takové terno není a úplnou pilu nejdu. Jako úplná lahůdka na zchlazení si uděláme procházku s pneumatikami vodou. Chutnat mi začíná ještě méně. Tuhnu, nechce se mi…a ta ledová voda tak řeže.

Posledních pár stovek metrů. Weiver s přehledem, podskočím auto a tak nějak bez stresu dobíhám na vlnu a do cíle. Kde přikládám čip na scanner na čtvrtém místě. O pár vteřin později se přiřítí mašina jménem Lukáš Novák a přikládá. Koňský světe div se ve výsledcích je to opačně. Lukáš svítí o pár vteřin přede mnou. Ale co mávnu rukou. Vždyť to byla sranda závod. Lukáš tak může roznášet organizátorům domácí perníček a děkovat za tu ošéfovanou časomíru.

Byl to super závod. Bavilo mě to velmi. Taxis je ohromný, ještě větší, než je vidět z televize. Stejně jako plno dalších překážek. Do závodního naladění to bylo hoodně daleko, ale o to více jsem si to užil trochu komfortněji.  Parádní předbíhání s Lukášem a Adame. A zvláště s Lukášem. Resp z Lukáše si dělám srandu do teď jestli má ty časomíry pořešené všechny nebo jen tu u GR.

 

Taxisem pro některé končil závodní rok. Já tím otevřel pozvolný začátek přípravy na další rok a pomalu a dost odpočinkově se můžu začít dívat co nám ten rok 2018 přinese.

 

Technické okénko:

 

Nebyla moc jiná volba než  Zealy3 od Icebug. Už mají odběhanou celou sezónu, ale stále drží. Na zmrzlém povrchu výborná volba. 

 

 

Před startem jeden energetický gel Enervitene. Stačil jeden gel na celý závod. Po doběhu TEPLÝ Enervit R2 regenerační drink. 

 

 

Na startu již tradičně v závodních věcech od SweepSport. Konečně nás mohlá hřát i bunda a termo prádlo, pač vládla docela zima. Není špatné počasí, jen špatné oblečení. 

 

 

Na MetaXtren.  došlo až doma. Byla zima a nebylo se pořádně kde ani umýt a namasírovat.