Dlouho jsem měl tuhle serii za kopii Spartana. Jenže při bližším setkání, účasti na tomhle testu a referencích jiných závodníků jsem poznal, že to je fakt extra třída.

 

Na základě mnoha doporučení jsem si dal do plánu pro tento rok pár závodů Predatora. A právě díky tomuto workoutu jsem se mohl na překážky podívat hodně z blízka. Organizátoři slibují vlnu, kolíky a další podobné srandičky, po kterých máte problém večer udržet kartáček na zuby.

Po příjezdu jsem okoukl kde co je a na co se mohu těšit. Organizátoři měli celý den pěkně naplánovaný. Od rozcvičky, kruháč, volné tréninky až po Challenge. Celý program tedy začal zmíněnou rozcvičkou, u které jsem měl co dělat. Jestli bylo účelem oddělit slabé kusy, tak se to náramně podařilo. Klikování na povel, kliková pyramida a plno další fajn cviků dávalo mým rukám jasný signál, že dneska to bude hlavně o nich. Závěrečný výklus byl za odměnu, aby se mi vrátilo opět vědomí. Tím to ale nekončilo…bohužel / bohudík bylo pokračování uvnitř haly, kde nám dvakrát pouštěli písničku Flower od Mobyho- bývala to moje oblíbená,tedy až do dneška. Poprvé to bylo pro kliky  „I drink 7 up,I drink 7 down“. Při povelu „DOWN“ se šlo dolů a drželo se dokud nebylo „UP“. A takhle pořád dokola tři a půl minuty. Nekonečných tři a půl minuty. Jedno utrpení pro ruce skončilo a začalo druhé. Druhé kolo bylo pro nohy v podobě dřepů. To už tak hrozné nebylo. Už samotná rozcvička mě utvrdila v tom, že vršek je fakt v řiti. A to jsem nezačal ještě s překážkami.

Po rozehřátí nás rozdělili do skupin a jde se na velký kruháč. Začínáme u kruhů, TRX a velké šikmé stěny. Ručkování s kruhama v ruce na vodorovných kolíkách je docela v pohodě. Chce to mít rytmus a využít pohybu těla, pak to jde celkem dobře. TRX jsou taky v poho a šikmá stěna s Icebugama rovněž. Hned druhá zastávka je na druhé straně kontejnerů s podobnou překážku. Pro změnu máte v rukách kolíky a musíte se přesunout vodorovně na druhou stranu. Kolíky dáváte do děr a pomocí nich ručkujete. Dost zákeřná věc. Viset na jedné ruce a trefovat se druhou do díry. Každý špatný pokus bere sílu a morál. Řekl bych, že i zde to je o technice, aby člověk ušetřil co nejvíce energie a nevisel tam moc dlouho. Další stanoviště je brutálnější. Jedná se o 2 šikmé stěny a jednu kolmou. Dostanete do rukou kolíky a pomocí děr, které jsou na deskách se musíte dostat nahoru. První lezu jen díky botám, ta zas tak hrozná není. Druhá je příjemně namáhavá a ta poslední je kolmá a brutální. Je asi 3-4 metry vysoká s několika otvory pro kolíky. První pokus končím rychle. Druhý je o trochu nadějnější, ale po tom co se vyvěsím jak prádlo opět padám. Na třetí pokus se dostávám nahoru. Podaří se mi přehodit nohu a odchází síla. Visím jak přehozená rohožka. Pomalu přemýšlím, co se mi asi stane když spadnu. Díky bohu se mi podaří sebrat poslední zbytky a dostanu se na druhou stranu. Tak tohle je hnusná překážka. To jsem zvědavý, co to se mnou udělá při závodě. Po kolíkovém dvojboji mám ruce jak z másla.

 

Po dalším přesunu stanoviště, kde je kruháč se jdu raději protáhnout, protože mě bolí lýtko po té poslední překážce a nebudu riskovat. Hned další zastávka naší skupiny je dlouhý multi rig. Fajnová překážka. Spousta kruhů na laně, samotná lana, vodorovné tyče, šikmé tyče. Všehochuť, na čem se vyřádí každý opičák. Dá se to jít celé dokola a tipl bych si, že to má kolem 20m, možná i více.

Následující stanoviště je ve znamení legendární vlny. Obrovská bestie, kterou tu mají ve 3 velikostech. Jdu se s ní seznámit na prostřední výšku. Nejisté pohledy, letmé doteky a první překonání. Nebudu se plácat na středu a jdu na závodní verzi. Obrovská bestie na nás pohlíží a jen tak nekoho nepouští přes sebe. Plno lidí běhá jen sem tam…pod vlnu a zpět. Mám z toho respekt. Je vysoká a zrádná. Prvním pokusem se na ni jdu mrknout. Ošahám si hranu a letím dolů. Podobně další 4 pokusy. Na hranu a zpět. Trošku nejistě začínám přemýšlet, jak se dostat nahoru. Schází mi pár centimetrů. Zkusím vyměnit odrazovou nohu a tím získávám kýžených pár cm a poprvné přelézám vlnu. Nejisté potykání s touto bestií potvrzuji dalším pokusem. Už jako staří známí dávám několik dalších úspěšných pokusů.

Další stěhování skupiny na stanoviště už vynechávám a balím se domů. Exhibice už není tak lákavá a volný trénink je až pozdě. To bych domů dojel kdo ví kdy.

Trénink byl pro mě hodně poučný, ukázal mi dost mezer a slabých míst. Mohl jsem si ošahat velmi náročné překážky. Jakou hodnotu to bude mít se ukáže v závodě….uvidíme se opět v Plzni na konci dubna na Predator Run.