Co si vzít na pustý ostrov víme všichni. Blondýnku a satelitní telefon. Ale co si vzít do podzimního marastu a zimního bláta? Já odpověd našel.

Cesta k těmto botkám začala na druhé straně zeměkoule před stánkem REEBOK. Stál jsme tam s Milanem a vybíral boty na další sezonu, protože ty moje tréninkové už mají odběháno a ty závodní předvečer před popravou. Náhoda tomu však chtěla, aby si Milan koupil poslední číslo od těch co se mi líbí a já ostrouhal. Hodil jsem to za hlavu s tím, že mám ještě dost času.

Během závodu jsem moc neměl čas sledovat kdo co má na nohou. Po MS jsem ale dostal doporučení na tuhle značku.  Je to prý špička v OCR botech. Něco na tom bude, když je nosí Jon Albon (současný mistr Evropy ve Spartan Race) a jiný borci jenž si je nemohou  vynachválit. Po návratu domů jsem si zjištoval, jak je to s dostupností tady v CZ a nebyla to žádná sláva. Chvíli to trvalo, než jsem kontaktoval výhradního dovozce a po setkání s Martinem Šálkem z Icebugrunning.cz jsem konečně držel v rukou PYTHO3 BUGrip.

Dost bylo té nudné omáčky okolo. Pojďme se tedy podívat, jak se v nich běhá. Už tak hrubou podrážku zdobí několik hrotů z karbibu, jenž slibují výbornou trakci. Celkové zpracování švů a spojů vypadá, že mohou něco vydržet. Design snad hodnotit nemusím, protože tyhle botky moc lidí nemá. A stejně budou pořád od bahna.  Na první pohled působí trochu robusně až tupě. První dotek můj dojem jen potvrzuje. Není to ten typ bot do kterých zaplujete a připadáte si jako v bačkorách.

Na to jak jsem se na ně těšil, jsem z toho trochu zklamaný. Dosud jsem měl na trénink Speedcross 3 od Salamonu a začalo se mi po nich  stýskat.

Botky nebyly z počátku příjemné ke mně, tak ani já jsem nebyl k nim a na prvním tréninku jsem je nešetřil. Poslal jsem je rovnou do bahna, mimo cestu na listí. Tady by měli být doma, ne? Kamení, bahno jako by se jim skutečně líbilo. Po pár kilometrech ten zdánlivý pocit nepohodlí končí. Z vykání jsme přešli na tykání a botky drží a drží. Stávají se součástí mého chodidla a bezpečně mě podrží všude, kde je vodím.

V téhle chvíli z nich začínám být pomalu nadšený. Jelikož se zimy asi nedočkáme, tak jim dávám okusit bahno, kaluže a vše co nabídne tahle mokrá příroda v Českém Ráji. Musím, říci, že to je prostředí, kde se cítí asi nejlépe. To je jejich asi největší devíza. Po tom všem nevidím známky, že by se něco odlepovalo nebo podobně. Nešetřím je ani trochu.  Při tréninku jim věřím dost at běžím kde běžím.  Nevadí jim však, ani přeběh něčeho tvrdého. Hroty moc „nebodají“ do chodidla, ale na dlouhý běh po tvrdém to stejně není.

Měl jsem trochu obavy po prvním navlečení, ale teď je velmi rád obuji na každý trénink, kde mám v plánu být lehce až hodně špinavý a mimo vyběhané cestičky. Doufám, že se letos dočkám i nějakého sněhu, protože miluju běh ve sněhu a na ledu a tady věřím jsou botky úplně doma. Tak snad se toho letos dočkám.

Na závěr musím uznat, že po prvním nazutí, kdy jsem z nich byl dost rozpačity, jsem velmi rád, že je mám. Krásně jsem si je prošlápl a perfektně mě podrží kdykoliv a kdekoliv potřebuji. Nejsou to boty na moc tvrdý povrch, ale jakmile je vezmete do nějakého marastu a odvděčí se vám a budou vás následovat kam budete chtít.

Musím přiznat, že jsem si chtěl na trénink pořídit opět Salamony, ale pár tréninků v těchto botech mně přesvědčilo, že momentálně střídám na trénink PYTHO3 BUGrip s ANIMA3. Podle toho co mám zrovna v plánu.  O nich Vám však napíšu později, tak se těšte na další řádky.