Máme tu ráno a pokračování Gladiator Race v Praze. Že by se mi dvakrát chtělo se říct nedá.

 

Vidina poslední pár kilometrů a zaslouženého volna je silným motivačním hráčem. Sotva uteče pár minut a s Verčou Vytinovou sedíme v autě a míříme do Prahy. I na místě se mi chce o dost méně než v pátek a tak skoro nestihnu start, jak se loudám s rozcvičkou.

To ovšem mění odpočítávání startu. Přichází vypnutí čehokoliv kromě pohledu před sebe. Totožný začátek s nočním závodem mě přivádí k monkey bussines. Přes slibný začátek přijde zádrhel na desce s otvory. Nedaří se mi ji chytit prsty do dírek a beru ji dlaní za horní hranu. Nikoliv ovšem za lano. Vnímám, jak mi dobrovolnice říká, že to je špatně. Odpovídám, že to nedělám špatně a přiznávám že trochu drze. Ale jsem si jistý, že proti pravidlům to není a za lano to nechytám a odbíhám dál.

Trasa pokračuje stejně až na šplhací vložku pod mostem. Rozdělení přichází od pneumatik, kde se vracíme dál na cestu a pokračujeme na Atlasy a obracení pneumatik. Nohy už musím hodně přemlouvat do kopce. Atlasy odnosím, pneumatiky pootáčím a po MTB trailu sbíhám dolů k vodnímu přepadu. Celkem zábavná část s kvalitní vodní vložkou mi luxusně vychladí nohy až do stavu umrznutí. Zejména tahání čtyř pneumatik vodou proti proudu už se trochu zažírá. Ukazatel morálu klesl na stupnici zas o trochu níž.

Posléze se pouštíme na další lesní radovánky po trase, která už nabrala směr zpět. Nějaké to plazení v potoce či do kopce. Shybuj a jiné srandy. Díky bohu se ovšem i trochu rozbíháme a můžu točit nohama. Po pár stovkách metrů si to střihneme napojením na noční trasu a proskočením přes strom do obýváku partě bezďáků. Dále už známé proběhnutí polem rákosím, kde od nočního vznikla pěkná dálnice nás přivádí na nekonečnou rovinku už hodně blízko festivalce. Tady už dávno běžím první. Za mnou si to šlape Pavel Cibulka na kole. Snaží se mě na něco zeptat. Buď on nebo já odpovídáme řečí jiného kmene. Slintám, padá mi jazyk na vestu. Nic moc atraktivního pro dámy.

Konečně vidím podběh mostu a přepad rybníku. Už jen kolečko okolo rybníka. Kde si střihneme golf. S citem horníkova krumpáče pohoním míček po greenu a snažím se ho přemluvit, že vklouznutí do jamky je super věc.

Už se blíží, už vidím, jak se nelesknou..ty spropadené modré sudy. Nemám rád Alpu. Nemám rád nošení sudů. Vidím se v cíli, ale musím nějak dostat ten sud zpět. A nechce se mi. Zahodil bych ho někam do křoví spolu s čipem a šel na párek. Nevím, jestli ten sud nebo já jeho dostáváme zpět na start a můžeme si užít koliky, AIX a vlnu. Je tu cíl…konečně. Díky bohu.

Morální vítězství přemluvit nohy běžet. A teď už se vážně nechci několik dní pohnout ani náznakem rychle.

Skoro celý den se vyhřívám na první místě. Až Jirka Vacík, který celou dobu tvrdil, že jde jen na mix dostane chuť si zaběhat a horlivě uhání kohokoliv, aby se dostal na start. Nakonec mi to natře o dvě minuty a zaslouženě vyhrává a já beru druhé místo. Což ve výsledku není špatné jako rozloučení se sezonou.

Co si ovšem neodpustím je komentář k těm „hrdinům“, co viděli, jak jsem přešel monkey bussines. Proč „hrdinové“ ?  Protože nikdo nebyl schopný za mnou za celý den přijít, že se jim to nezdá. Že jsem to udělal blbě nebo proti pravidlům. Nosím jméno na zádech, tak anonymní nejsem, aby mě kdokoliv našel.  Ale raději se do mě pustí na FB. Nemám problém se konfrontovat s kýmkoliv. Ředitele závodu jsem požádal o posouzení a v případě provedení proti pravidlům k diskvalifikaci. S vyjádřením, že jsem neudělal nic špatně pro mě celá záležitost končí.

Ovšem bych se chtěl omluvit dobrovolníkům na této překážce na které jsem byl nepříjemný.  Neberte pro prosím nijak osobně. Vím, že to děláte, jak nejlépe umíte a často k vám nejsou lidé přívětivý. Omlouvám se za svou reakci.

 

[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“41″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_slideshow“ gallery_width=“600″ gallery_height=“400″ cycle_effect=“shuffle“ cycle_interval=“7″ show_thumbnail_link=“1″ thumbnail_link_text=“[Ukázat náhledy]“ order_by=“sortorder“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″]

Dny volna přicházejí…..zasloužené, nezasloužené o tom teď budu přemýšlet. Ale s jistou mohu říci, že běžecké boty nechci pár týdnů vůbec vidět a o závodech ani neslyšet.

 

Technické okénko:

 

Ještě trochu mokré  –   Zealy3 od Icebug. Stále drží, stále stačí pár kroků a já vím, že jim můžu věřit. 

 

 

Před startem jeden energetický gel Enervitene. Po doběhu Enervit R2 regenerační drink.

 

 

Na startu již tradičně v závodních věcech od SweepSport. Konečně nás mohlá hřát i bunda a termo prádlo, pač vládla docela zima. 

 

 

Po sprše se namažu MetaXtren.  Je na čase dopřát nohá trochu klidu a uvolnění..