Druhý den v Livignu byl v plánu dlouhý trénink na kole. Žádné kolo v Alpách, ale není úplně obyčejné… Vstupní parametry pro vyděšení mi Tomáš podal, tak stroze u snídaně. Dáme takový okruh. Rovinka, 10km stoupání do sedla Forcola di Livigno. Pak sjezdo do Tirana na kafe, po rovině do Bormia na kafe a na závěr 18km stoupáček
Zimní galeje, dlouhé, těžké ale někdy i zábavné Ta začala několik týdnů po konci sezóny 2017. Bylo třeba na chvíli zapomenout na běh fyzicky i psychicky. Červená kontrolka odpočinku mi blikala už hodně vztekle. Za celý rok toho už bylo dost. Pomyslným mávnutím praporku na startu přípravy byl nakonec Taxis o kterém vám píši zde.
Trošku opožděně, ale nakonec se mi podařilo dopsat takové malé shrnutí loňské sezóny vyjádřené v číslech. Mám rád různé statistiky a porovnání tabulek, tak vás nechám trochu nahlédnout do loňského roku skrze moje čísla. Přípravu jsem zahájil po 11 týdny odpočinku bez tréninku, kdy jsem dával dohromady přetížené rameno a koleno. Trénink jsem zahájil poslední týden
Pečecká desítka. Po dvou letech plánovaný testík chrtí formy, kde nebudu muset nic podlézat ani přelézat. Chtěl jsem si otestovat, jestli mám stále zimní spánek nebo už se probouzím do závodního jara. A tak trochu visel ve vzduchu i můj osobáček z dva roky staré Kbelské desítky. Jenomže moje rozpoložení na startu bylo poněkud jiném
Když se řekne Taxis vybaví se mi jeden podzimní víkend, kdy sleduji Velkou Pardubickou a s napětím koukám, jak si všichni poradí s jedním z nejtěžších dostihů u nás. Koně jinak vůbec nesleduji, ale tenhle závod je pro mě úplně magický. V tom vyběhne informace, že se tam poběží OCR závod a vy víte, že tam prostě musíte být.
Máme tu ráno a pokračování Gladiator Race v Praze. Že by se mi dvakrát chtělo se říct nedá. Vidina poslední pár kilometrů a zaslouženého volna je silným motivačním hráčem. Sotva uteče pár minut a s Verčou Vytinovou sedíme v autě a míříme do Prahy. I na místě se mi chce o dost méně než v pátek a tak
Vymodlený víkend. Ale nikoliv proto, že bych se tak těšil na závod. Ale protože, už se vážně těším, až tahle sezóna skončí. Po Návratu z MS v Kanadě mě přepadla totální nechuť dělat, byť jen dva rychlejší kroky po sobě. Trénink delší jak 30 min byl utrpení. Sotva jsem vyběhl už jsem koukal na hodinky,
Sotva skončil závod na 3K. Emoce vyprchané, tak naskočila myšlenka na závod zítřejší. Šup na regeneraci. Vyklusat k jezeru a o samotě si urovnat myšlenky, najíst, namasírovat s MetaXtrenem a spát. Ráno se budíme s vědomím, že přes noc pršelo a už tak mokrá trať dostane zajímavý nádech. Tichá snídaně a myšlenková příprava na blížící se start