Konečně! Festival aréna otevírá své brány, aby nás přivítala ve Squaw Valley Village. Šampionát začíná a tohle kouzelně zákeřné místo se stane spartanským středobodem zájmu o nadcházejícím víkendu.
Odbočujeme z hlavní silnice vedoucí okolo jezera a míjíme olympijské kruhy připomínající olympiádu z roku 1960. Před námi se otevírá údolí Squaw valley. Atmosféra závodu už si nás bere pevně pod svá křídla. Nic není ponechané náhodě a je nanejvýš jasné, co se tu v nadcházející dny bude odehrávat. Vše stojí na svém místě nachystané a připravené. Je zvláštní, jak se mi vybavují vzpomínky z mé první účasti. Kde byl start, kde byl cíl…kudy se běželo. Jako by to bylo včera.
Slunce nám stále svítí nad hlavou a poctivě hřeje. Nebo jen pocitově, aby nás uchlácholilo, že vše bude nakonec jinak. Jako velký výrazný vykřičník nás ovšem varuje předpověď, kdy by se zítra mělo počasí otočit o 180° a ukázat se nám paní zima. Těžko uvěřit, že přes noc se teplota a počasí srazí o 25 stupňů.
Odpoledne skočíme na hezkou přehlídku národů a oficiální zahájení šampionátu. Ještě zbývá si vyslechnout výklad pravidel a meeting ProRoster atletů. Oboje „dosti“ zajímavé. Teď už ale zpět domů, najíst, napít a spát.
Jsem rád, že se nezávodí v sobotu ale v neděli. Resp. náš závod je v neděli a v sobotu závodí ULTRA a OPEN vlny. Alespoň je šance vidět nějaké čecháčky v akci, zjistit něco o trati a naladit se na ten náš závod. Sobota už pulzuje závodní atmosférou. První OPEN se vrhají na trať. A ty ULTRA už dávno ukusují kilometry ze své závodní dávky. Odskočil jsem si protáhnout nožky na poslední předzávodní fártlek po golfovém hřišti a rozdýchat se. Mrknout na utajené Spartan crossfit závody, které tu pořádali (měli běžet BEAST a potom asi 3 WOD – žádná procházka růžovou zahradou). Než jsem se stačil rozkoukat a doběhnout zpět. Počasí si vzalo slovo a začalo diktovat svoje noty. Obloha se zatáhla, teplota výrazně klesla a než jsem doběhl k autu zpět začalo sněžit.
Legrace mě přešla, předpověď opravdu se začíná naplňovat. V tuhle chvíli to nevypadalo ještě tak hrozně. Ale o pár desítek minut později, kdy jsem šel vyhlížet čecháčky na trati a Petru z týmu, která si tu odbývala svou premiéru, najednou rozhodčí zarazili závod a začali posílat všechny závodníky do velké místnosti za Helixem. Přichází totiž bouřka. A opravdu ano. Za pár minut začalo dost sněžit a hřmít. To pro ty nahoře vážně nebude dobré. Během chvíle všude ležel sníh. Teplota okolo nuly a spousta vyděšených závodníků.
Nutno říct, že open vlna v Americe jsou fakt dobrodruzi. Vyrazí s batohem a repráky na závod a tam strávý třeba celý den. Závod to pro ně není, spíš takový happening nebo něco takového. Netýká se to tedy pro všech, ale dost takových je možno zahlédnout na trase. Potkal jsem i nějaké borce, co tam byli poprvé…ano i na to vypadal, že o běhu slyšel jen z vyprávění a v půlce sjezdovky se mě ptal, kam až musí jít, než půjde dolů??
Minuty ubíhají a viděl jsem jen pár našich a Petra se zatím nikde neobjevila. Další čekání, a to jsem už nevydržel a šel se podívat dál po trati a v okolí. Nakonec jsem zjistil, že trať zarazili na dvou místech. Nahoře lidi nahnali do chaty blízko lanovky. Druhé místo bylo dole před festivalkou. Petra tomu všemu nakonec utekla a doběhla celý závod. Amíci v tomhle byli celkem nekompromisní a všem, kdo doběhl nedali ani banán, medaili, pití nic a hnali je se schovat.
Všichni se najednou začali ptát, co bude zítra? Bude se plavat? Vyjde počasí a bude mrznout? Co se bude dít, když dneska na hodinu a půl neutralizovali závod…atmosféra by se dala krájet. Vyděšení některých závodníků bylo dost výmluvné.
Čas pro ostatní skončil. Už jsem tu byl jen já a můj závod.
Chladná a temná noc má své plány, které nám ukáže až ráno. Je čas si dobře připravit oblečení, energii a sebe samotného. Zítřek bude velkou zkouškou.
