Kodaňský Toughest je poslední zastávkou před odletem na MS OCR a také mým čtvrtým letošním podnikem z téhle série.

Přiletěl jsem už v pátek ráno a před ubytováním jsem se vydal omrknout festivalku.  Která byla 6 minut jízdy metrem od letiště na pláži a krásně střiženém travnatém parku. Přes oběd jsem se prospal a odpočinul pač od Spartana v Liberci mě začala balit rýma a nachlazení.  Odpoledne jsem se vrátil do festivalky, abych prozkoumat trasu a překážky trochu více.  Připravená trasa bude docela zrádná. Dvakrát se půjde do moře a při tom větru jaký tu je. Budou mořské vlny opravdu luxusní houpačka. Ale co je ještě horší, tak písečný úsek trati. Na Trati jich je několik, ale ten nejdelší je na celou délku pláže okolo 3 km, přičemž bonus v podobě silného protivětru bude záludný protivník.

Festivalka samotná je v parku, kde je krásná travička. Skoro jako na fotbalovém hřišti. Během závodu se sem podíváme celkem 3x. Hodně mi připomíná doby, kdy jsem hrál fotbal a vyběhl na hustý a pěkně střižený trávník. Každý metr jsem chtěl poběhat. Zázemí opět na velmi vysoké úrovni, kde najdeme všechno, co je třeba. Jen ten vítr by měli umět taky vypnout.

Ráno se navléknu do závodního a vyrazím na start. Jen se tu rozkoukám a jdu si zkusit pár překážek. Hlavně swing walk. Musím si zapamatovat sekvenci, jak to přejít. Jenže hned na druhém segmentu padám, jak hruška. Normálně mi sjedou ruce. Překvapeně koukám na dlaně a dávám to za vinu, brzkému ránu. Síla si vzala asi dovolenou. Tím je jasné, že tady fast line nepůjdu.

Rozběhaný a zahřátý čekám až zazní povel „GO“.  Hned po pár desítkách metrů přichází pyramida z balíků slámy. Ale sotva na ní naskočím poroučím se opět čelem vzad. Takže znovu a lépe. Mezitím mi ale čelo trochu uteklo. Hned v první běžecké pasáži se důkladně seznámíme s písečnou pláží. Styl běhu dává tušit, že to co teprve má přijít na dalším úseku bude solidní ždímačka na stehna. Po otočce a seanci s kanystrem se vracíme pod most, kde skáčeme do moře a plaveme ke šplhu. Zazvonit, skočit a plavat dál po trase.

Další jednoduchá překážka, ze které vítr udělal o dost zajímavější jsou rings. Klasické kruhy rozdělené na FAST a SLOW line. Ani nepřemýšlím a jdu na FAST LINE, kde jsou kruhy od sebe dost daleko. Jediná vada na kráse je vítr, který si s kruhama dělá co chce. Beru tedy dráhu úplně vlevo, která mě nalákala svým vlažným pohybem. Což ovšem bylo jen lákadlo, pač v půlce začínají tancovat kruhy ve větru a já s nimi. Téměř s každým kruhem bojuji a jako bonus se mlátím o konstrukci. Po téhle překážce přichází úsek písečné (hoodně bolavé) pláže s pár překážkama, který má tak 2-3km. S mořským protivětrem, který tu fičí od moře to je hodně těžké. Nohy pomalé a paní co jde vedle s kočárkem je stejně rychlá jak my. Daří se mi ovšem soupeře postupně předbíhat, stejně tak na krátké asfaltové pasáží vedoucí k trapomlíně. Odkud jdeme opět do moře. Ty vlny vážně nechutnají a jsem jich celkem přejedený.  

Sotva vylezeme z moře je tu festivalka a závěr trati. Platinum rig přichází jako první. Beru slow line a k mému překvapení bojuji na každém segmentu. Dvakrát mám na mále, motám se jak kdybych tam byl poprvé. Přežil jsem a jdu dál. Kratičký okruh a vítá nás flying monkey. Rovnou z běhu skáču na druhou tyč ve fast line. Pak třetí a lup. Zatnutá ruka roztrhla pásek na hodinkách, přeskočím ještě na předposlední. Kouknu, co luplo a ležím na zemi. Tak tohle se nemělo stát. Taková triviální překážka a já se na ní propadl z osmého místa někam k druhé desítce. Házím hodinky dobrovolníkovi a jdu na swing walk. Opět slow line. Ranní test mě nepřesvědčil, že moje ruce mají formu dneska.

Na posledním okruhu do toho šlapu, jak se dá, ale na jednom kilometru už žádné velké představení neudělám. Rybí schůdky mě posunou o jedno místo dopředu. Následné Dragons back, které prolétnu hlava nehlava o další. Na finální vlnu běžím rovnou a dávám bez zaváhání.

Konečné 16. místo je pro mě zklamaní. Měl jsem rozhodně na víc. Běžecky jsem se cítil dobře a povedlo se mi projít některé překážky výborně. Naopak ty, které mi šli předtím mi dneska vystavili stopku. Nedokázal jsem se dostat myšlenkově do závodu a pár věcí jsem udělal jinak, než jsem zvyknutý. Nevadí, je lepší se z toho poučit teď než na MS. Závod jako takový byl úplně super, hodně zajímavý mix. Opět velmi rychlé. Proti jedněm z nejlepších atletů v Evropě. Myslím, že jsem udělal dobře, že jsem si zvolil tuhle sérii, jako moji hlavní pro tento rok. Cítím se tady o dost lépe než v Čechách na závodech.  Je škoda, že vinou zranění jsem musel vynechat OSLO a UMEA.  

Myslím, že příští rok tomu nebude jinak a půjdu opět tuhle sérii. I když kdo ví, co bude příští rok. Teď své myšlenky směřuji do Kanady na MS OCR. 

[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“37″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_slideshow“ gallery_width=“600″ gallery_height=“400″ cycle_effect=“shuffle“ cycle_interval=“7″ show_thumbnail_link=“1″ thumbnail_link_text=“[Ukázat náhledy]“ order_by=“sortorder“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″]

 

Video z open vlny

 

Technické okénko:

Na trať opět s  Zealy3 od Icebug. 

Před závodem jsem si vzal jeden gel . Po závodě na mě čekal již tradičně R2 regenerační drink. 

Oblečen již tradičně do značky SweepSport. Bez kopresek a bez pomocných rukavic na překážky. 

Před letem si namažu nohy modrým krémem od MetaXtrenu.